Vendula kmitala po rustikální kuchyni a přemýšlela. Filip byl vždycky něžný kluk. Měl raději umění než matematiku a raději si hrál se slečnami, než se honil za míčem a dělal klukoviny se stejně starými sousedovic dětmi. Byla ráda, že to tak bylo, nemusela mít o Filipa takový strach. Otec, jeho biologický otec, ho chtěl dát na gymnázium, aby z kluka něco bylo, ale Vendula věděla, že by tam trpěl. Nenechala se zviklat a klidně se nechala svým exmanželem nazývat nelichotivými jmény, ale rozhodla se syna poslat na uměleckou školu.
Umělecká škola
Byl oproti ostatním klukům tak malinký. Doufala, že na umělecké bude v bezpečí a měla pravdu. Jeho biologický otec se smál, že to z něj udělá buznu, ale Vendula mu klidně odpověděla, že si její syn může domů přivést kohokoli. Jediné, na čem jí záleželo, bylo, aby byl její Filip šťastný.