O experimentálním líčení

Naše ženy se líčí docela často. Líčí se klidně i tehdy, když nemají na nikoho políčeno, a to, jak se líčí, když na někoho políčeno mají, vám snad ani líčit nemusím.
Líčí se různorodě. Tu si jenom přejedou rty rtěnkou, tu si nanášejí na řasy stíny a jindy si rovnou přidělávají řasy umělé, tu se depilují či v tomto ohledu jinak „fušují chlapům do řemesla“, tu si tváře posypávají kdečím a tu si je malují tak, že by jim s trochou nadsázky mohl i Indián na válečné stezce závidět. Tu na sebe cosi nastříkají, tu něco malého přikreslí. Zkrátka toho nejednou dělají až až, jen aby byly alespoň o píď krásnější. Byť si musíme přiznat, že ne vždy je tato jejich snaha korunována úspěchem, že někdy vypadají před všemi těmi zkrášlovacími procedurami lépe než po nich.

Ale to je samozřejmě věc vkusu každého z nás. Stejně jako můžeme různě pojímat i hodnotu toho, co na sebe naše drahé polovičky všechno napatlají. Zatímco jim je to nejednou pořád ještě málo, manžel by už pomalu potřeboval také nějaké šminky, to aby se zamaskovalo, jak zesinal při pohledu na účet za všechnu tuto ženinu alchymii.
A různí se i názory samotných líčících se osob na to, jak má jejich nalíčení vlastně vůbec vypadat. Někdo je názoru, že méně je více, druhý (nebo spíše druhá) si nedá pokoj, dokud má na těle byť i sebemenší nenašminkované místo.

A prý není na škodu, když si to dotyčné zkusí aspoň občas tak trochu prohodit. Tedy když jedna zkusí ubrat a druhá přidat. Případně obě přidat nebo obě ubrat, případně na sebe napatlat něco jiného nebo i totéž někam jinam, jak je libo. Jak zní moudrá rada, , tedy zkuste někdy i něco jiného, než co používáte obvykle.
Zapracovat lze třeba na svém kukuči. Zde lze vyzkoušet dejme tomu kouřové líčení. Nebo takzvané nahé líčení, jež sice vypadá zajímavě, ale asi půjde o něco jiného, než co si pod tím představuji já coby chlap. Lze prý použít i perleťové stíny či stíny se třpytkami, oči si lze obarvit i černě či měděně.

Ústa si pak lze nabarvit třeba jakousi nudistickou rtěnkou (nebo co to ta „nude“ vlastně je) nebo nějakým jiným odstínem, který prý lze prokonzultovat i v drogerii, kde spíše vědí, co se hodí k tomu kterému typu.
Nebo si lze počínat klidně i docela jinak. Protože fantazii se při experimentech vlastně meze nekladou.
Ovšem jedno bych přesto vřele doporučil. A to přece jenom aspoň trochu soudnosti. Protože se dá sotva mluvit o kráse, když taková nalíčená osoba vypadá, jako by jí ujely nohy a ona padla obličejem přímo na malířovu paletu. Nebo dokonce na ještě něco horšího.