Když jsme navštěvovali základní školu, moc dobře si vzpomínáme určitě všichni na dílny i na zahradnické práce a vůbec cokoliv, co mělo k „pořádné práci pro pořádné občany“ blízko. Nebudeme si mazat med kolem pusy, v dílnách jsme půl roku vyřezávali „hlavolamy“ ze dřeva a brousili je, kdežto naprostým vynikajícím výkonem bylo to, když někdo zvládl udělat tohle, a ještě něco navíc a možná i začít třetí projekt – pro většinu naprosto zbytečné hodiny, kdy se sice „vyzkoušela práca“, ale úplně k ničemu. Ty hodiny, kdy jsme seděli a dělali velké kulové, jsme mohli raději prohrát venku.
A co se týče zahrádkaření? Někoho to bavilo, někoho ne. Řízkovali jsme květiny, zasadili jsme sazeničky, vyplenily záhony a bylo, rok práce hotov a poté jsme sbírali kytičky do herbáře – no naprostá motivace pokračovat v tom i na střední, vysoké a později v zaměstnání
Další hřebík do rakve staromódního školství
Více na dvě věci už to být nemůže, nyní budeme ukrajovat a zaneprázdňovat učitele ještě tímhle mrháním peněz a časem. Žáky nejvíce namotivujete k volbě povolání tím, že jim to ukážete přímo ve výrobě, raději by mělo ministerstvo domluvit pro žáky například ukázky z výroby nebo třeba návštěvy řemeslných dílen.
Už tak kritizovaný zastaralý systém českého školství, který je vhodný tak akorát k výchově dělníků do továren za Marie Terezie, nepotřebuje další zbytečné hodiny. Namísto vymýšlení, kde sehnat lidi do továren, by možná stačilo zatrhnout lobby a pořádně tlačit na zaměstnavatele (hlavně zahraniční), ať za stejnou práci, co odvedou lidé v ostatních zemích, dostanou dělníci stejný plat v Česku. To by viděli takový nárůst, že by nestačili vypisovat volná místa.
Proč je to vlastně všechno špatně
České školství je stvořeno tak, aby vychovávalo poslušné lidi, jak práci a zaměstnavateli, tak režimu. Děti se učí nazpaměť, často zbůhdarma a úplně neefektivně. Sic české školství produkuje řadu lidí, kteří vyjmenovávají historické události nazpaměť, již nedokáží znalosti projevovat, nulová schopnost projevu, a ještě horší schopnost samostatné tvůrčí činnosti – jenom zkopírovat, naučit se, zapomenout, naučit se znovu. To je to jediné, co české tradiční školství přinese. Teď si alespoň děti k žebříčku zbytečných dovedností připíší ještě výrobu prkýnek.