Hasičská technika z dob před Kristem

Lidé se v minulosti báli nejvíce tří věcí.
1. požárů
2. povodní
3. moru

Zatímco mor, díky hygienickým a jiným opatřením, zvládli celkem dobře, s vodou a ohněm to bylo horší. Přírodní živly si vždy dělají, co chtějí.
· Ale nemyslete si, že lidé ve starověku na oheň jen koukali a čekali, jak to dopadne.
· Už v desátém století, před naším letopočtem, je zmínka, jak jeden římský učenec zhotovil hasičské čerpadlo.
· Tuto stříkačku používali v Egyptě a Římě, až do osmnáctého století.
Zatímco my jsme tu běhali, ještě několik staletí, s kyblíky a vědry.

Parní stříkačka

Tím, jak se zalidňovala města a fungovaly různé cechy, zvyšovalo se i nebezpečí požárů.Zvláště u řemesel, která používala ke své práci oheň. Od šestnáctého století se tedy vydávaly směrnice, jak požárům předcházet. Nějak se to míjelo účinkem. Směrnice byly všude, pokuty za ohrožení ohněm vysoké a požárů neubývalo.
o V sedmnáctém století se přeci jen nějaká ta hasičská technika začala objevovat.
o Velká města měla hasičské stříkačky na ruční pohon.
o Většího rozvoje se hasičská technika dočkala, až s vynálezem parního stroje, roku 1765.

Odlož koště, jdeme hasit!

Parní stříkačka byla převratným vynálezem.Voda se mohla dopravovat i na delší vzdálenost. Jenže, tak jako spousta dobrých vynálezů, měla i ona své stinné stránky.
· Byla těžká a drahá.
· Obsluhovat ji musel někdo, kdo měl odbornou způsobilost.
Proto se začalo uvažovat o profesionalizaci hasičského sboru.
– Poté, co ten první vznikl v Paříži, rozhodli se radní v Praze, že se založí i zde.

Oslovili na ulici, roku 1853, třicet metařů, dali jim červené pásky a hasičský sbor byl na světě.Jen tu svou starou techniku (koště) ještě dlouho neodložili. V mezičase, když právě nehořelo, zametali dál ulice.
o Košťata se definitivně odložila až o třináct let později.
o O necelých sto let později, už mohli usednout do prvních hasičských vozů, značky Praga.